Moji milí,
přesto, že jsem rozhodla, že mě neskolí předvánoční šílení, v pátek jsem podlehla. Ne nakupování dárků, generálnímu úklidu nebo podobným. Vyřídil mě úplně obyčejný vánoční stromeček a jeho koupě. Původně jsem ho měla jít kupovat se svou oporou, andělem Honou. Nicméně měl jiné pracovní povinnosti (to tak u andělů bývá) a tak jsem vyrazila, značně oslabena o posilu, sama. Baumax mi vždy poskytl pěkný, souměrný, čerstvý a taky drahý vánoční strom - kavkazskou jedli. Letos? Podpásovka. Jedle pouze Normandské. Přiznám se, že není od té kavkazské k rozeznání, nicméně já jsem byla zase o kousek méně odolná tomu, co mě teprve čekalo. Loni mi to prodejce značně usnadňovali tím, že vybalovali velmi ochotně jeden stromek za druhým, zase je zasouvali do sítěk a nabízeli se, že mi ukážou další a další. Letos, obsluha sice mladá, nicméně příliš mladá na to, abych ji mohla okouzlovat, již tak ochotná nebyla. Po vybalení každého dalšího stromku se mě zmocňovala větší a větší panika- každý další stromek byl ošklivější a ošklivější. Prodejce v zimě a bohužel i dešti, měl zimou rudé prsty (bylo mi ho tak líto), prodejní místo značně stísněné znemožňovalo větší rozlet ve vybalování stromečků a také ochoty, té úbyvalo geometrickou řadou. Po pátém stromečku jsem podlehla vlastnímu špatnému svědomí, že týrám nebohého prodejce v nevlídném počasí a vzala jsem poslední vybalený stromek. Už na první pohled poněkud nevzhledný, nesouměrný, zabahněný, dole opadající (ač by měla být ta jedle neopadavá) v horní části se zastřiženými větvemi, které zřejmě kazily už tak bídný dojem. Když prodejce zasouval stromek do síťky, chtělo se mi ujet. Radost z koupi se nedostavila a v paměti byl zakoupený stromek už vlastně jen opadaný kmen, který bude nutno spálit ještě před ozdobením. Dva dny po této akci došlo na vybalení stromečku ze síťky. Anděla jsem upozornila na to, že jsem stromek koupila pod nátlakem své vlastní psychiky a že není nic moc. Neustále upadávající kousíčky bahna a samozřejmě jehličí (a to i přes síťku) to nelichotivě dokazovaly. Tak jsme ho postavili do stojanu, rozstřihli síťku a ............... před očima se nám rozevřel šišoid, ze kterého padalo kde co. Natočili jsme ho tou nejméně šišatou stranou čelem do místnosti, navěšeli co se dá a rozsvítili. Nevěřili byste, jak jsou titěrné vánoční žárovičky lichotivé k tomuto nezdařenému stromečku, šišatému na každou stranu Když teď na něho koukám, je vlastně krásný a navíc krásně voní. Když si vzpomenu na stromečky, které bývaly k dostání kdysi kdysi dávno, je tenhle náš šišoid vlastně úžasný. S tím jak to dopisuji, je předvánoční stromečkový stres ten tam. Tak možná ještě dostojím toho, čeho jsem si předsevzala. Že nebudu předvánočně šílet Tak se mějte krásně a taky nešilte. Táňa